Přehlídka kompetencí

Pracovníci pracující s dětmi a mládeží spoluvytvářejí s dětmi a mládeží prostředí důvěry, vzájemného porozumění, věnují se dětem a mládeži individuálně, podporují jejich přirozenou touhu po poznání, touhu učit se, dávají jim možnost zažívat uznání a postupně je mohou směrovat k poznání vlastních silných stránek a k rozvoji kompetencí, které potřebujeme všichni pro stále komplikovanější svět a život. Které jsou ty „vyvolené“ kompetence, jež potřebujeme pro život? Ty, které jsou v rámcových vzdělávacích programech, nebo ty, které jsou v jiných zpracovaných materiálech a v soustavách? Klíčové kompetence dle výzkumu Národního ústavu odborného vzdělávání a OECD najdete v tomto dokumentu.
Lidé jsou různí, děti samozřejmě také, všichni jsme jedinečnými originály. Jak ti, kteří vzdělávají, tak ti, kteří jsou vzděláváni. A ještě ke všemu bychom si měli alespoň trochu porozumět, být schopni komunikovat, chápat jeden druhého, spolupracovat, být ohleduplní atd., atd. Rozvíjet kompetence potřebujeme všichni, a děti a mládež především. Je dobré žít přítomností, ale je také nutné se dívat do budoucnosti, aby vzdělávání nezaostávalo za většinou rychle se rozvíjejícími odvětvími. Znamená to však také, že zejména ti, kteří vzdělávají děti a mládež, na sobě musí pracovat intenzivně, odpovědně a s vysokou mírou osobní zodpovědnosti. Je nutné, aby znali kompetence pro život i pro trh práce, aby se tímto tématem zabývali a dokázali zajímavými a přitažlivými metodami kompetence dětí a mládeže záměrně a cíleně rozvíjet.
Rozvoj kompetencí je nikdy nekončící proces, jehož charakteristickým rysem je právě jeho procesuálnost a nehotovost. Kompetence nikde a od nikoho nedostaneme jako hotové zboží. Všichni vzdělavatelé mají velkou šanci napomoci rozvíjet ty kompetence, které jsou pro každého jedince a pro jeho život ve společnosti nás všech důležité. Jaké kompetence jsou nutné a vhodné pro jednotlivá povolání, najdeme v Národní soustavě povolání.

Jak kompetence můžeme dělit
Kompetence jsou chápány jako integrované, přenosné a multifunkční soubory vědomostí,
kognitivních i praktických dovedností, postojů a hodnot představujících potenciál účinně
jednat v daném kontextu a mohou být jako celek mobilizovány pro efektivní jednání jedince.
(Projekt OECD DeSeCo: Definition and Selection of Competencies: Strategic Paper 2002)
Je třeba upozornit na to, že s definicí (klíčových) kompetencí to není jednoduché. Častým
jevem je odlišné pojetí klíčových kompetencí mezi zástupci vzdělávací a zaměstnavatelské
sféry. Zásadní rozdíl v pojetí klíčových kompetencí spočívá především v tom, zda jsou
chápány jako kompetence přímo vztahované k výkonu konkrétního povolání či nikoliv.
Zároveň přístup k oblasti rozvoje lidských zdrojů a kompetencím prochází neustálým
vývojem a jednotlivé definice jsou tak vždy odrazem stavu v momentu, kdy byly vytvořeny.

Kompetence
Kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot umožňující pracovní uplatnění a osobní rozvoj jednotlivce. Vyjadřují předpoklady k výkonu určitého souboru činností.

Klíčové kompetence
Jde o „jedinečnou schopnost člověka úspěšně jednat a dále rozvíjet svůj potenciál na základě integrovaného souboru individuálně-specifických zdrojů (schopností, vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností, postojů, hodnot apod.), a to v konkrétním kontextu různých úkolů, činností a životních situací, spojenou dále s možností a ochotou (motivací) rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost“ (Veteška, Tureckiová).
Klíčové kompetence a jejich rozvoj a začleňování do cílů vzdělávacích aktivit v neformálním vzdělávání souvisí s požadavky současnosti. Pojem klíčové kompetence vznikl na trhu práce. Ekonomika a vzdělávání jsou na sobě přímo závislé, navzájem se potřebují a ovlivňují. I neformální vzdělávání je investicí do jednotlivců a přináší zisk, tak jako kterákoli jiná kapitálová investice. Cílem neformálního vzdělávání, jehož prostřednictvím se rozvíjí klíčové kompetence, je také podpora zaměstnatelnosti a uplatitelnosti účastníků neformálního vzdělávání na trhu práce. V posledních letech se poprvé v historii dostáváme k tomu, že na trhu práce se prezentuje vlastní osobitost – naše samostatnost, osobitý přístup k řešení problémů, kreativita; v práci uplatňujeme hodně z toho, jací jsme, nejen své schopnosti a dovednosti, ale také naše hodnoty a postoje. Pro zaměstnavatele je stále častěji důležitá osobnostní charakteristika uchazeče o práci – tedy jaký člověk je, jeho praktické schopnosti – co dokáže a úroveň znalostí – tedy jak uvažuje. Zaměstnavatelé kromě zvládnutí základních gramotností očekávají komunikační dovednosti, schopnost pracovat v týmu, schopnost pracovat na různých úrovních, mezi různými disciplínami, schopnost samostatného rozhodování, připravenost stále se vzdělávat. Je tedy logické, že i proto se stávají klíčové kompetence předmětem zájmu vzdělávacích aktivit v neformálním vzdělávání. Nabývání a rozvoj klíčových kompetencí je krokem k rozvoji vlastní osobnosti.

Odborné kompetence specifické říkají, co by pracovník v dané pozici měl umět po odborné stránce (např. diagnostikování poruch automobilu, měření elektrických veličin, vedení podvojného účetnictví aj.).

Obecné kompetence říkají, co by pracovník v dané pozici měl zvládat nad svoji odbornost, ale co je současně pro výkon dané pozice nezbytné (např. cizí jazyky, efektivní komunikace, práce s informacemi aj.). Dělí se na měkké kompetence a na odborné kompetence obecné.

Měkké kompetence vycházejí z určitých obecných schopností člověka (např. pohotovost, přesnost, pečlivost, srozumitelnost, přesvědčivost, praktičnost apod.), ze kterých se dalším rozvíjením stávají kompetence.
Odborné kompetence obecné jsou založené na určitém znalostním základu, na rozdíl od specifických kompetencí jsou však široce přenositelné (např. cizí jazyky, využívání počítače, řízení motorových vozidel).