Neformální vzdělávání
Co to znamená, řekneme-li neformální vzdělávání?
Škola je významné kolbiště pro život člověka, stále více však roste význam neformálních vzdělávacích aktivit pro děti a mládež, kde individuální přístup není pouze fráze, kde je naplňována touha po uznání, pochvale a úspěšnými mohou být i ti, kteří ve škole prospívají hůře.
Mnozí si uvědomujeme, jak moc záleží na rozvoji klíčových kompetencí a podpoře osobního rozvoje každého jedince, který s důvěrou sobě vlastní pravidelně nebo nepravidelně dochází do klubů, kroužků, oddílů nebo se účastní neformálních vzdělávacích aktivit v neziskových organizacích.
Dobrovolnost, vlastní tempo, hodnoty, postoje, osobní zájem i rozvoj, touha po poznání, sny a přání.
Neformální vzdělávání je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a dalších kompetencí, které mohou cílové skupině zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Neformální vzdělávání je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích, ve školských zařízeních a dalších organizacích. Patří sem např. organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé, kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora, učitele či proškoleného vedoucího. Nevede k získání stupně vzdělání. (Strategie celoživotního učení ČR)
Slovníky definují volný čas jako „čas, který není vyplněn nutnou prací, během něhož může jedinec odpočívat, bavit se a věnovat se činnosti, kterou má rád“. Je však na každém z nás, jak si volný čas definujeme i to, co chceme během volného času dělat. Je však nutné si uvědomit, že úspěšně a příjemně prožitý volný čas, i když je opakem práce, od nás vyžaduje poměrně značné nasazení. Volný čas ovlivňuje kvalitu života. U dětí volným časem označujeme dnes zcela běžně dobu, po kterou dítě nenavštěvuje školu, ale věnuje se svým zájmům.
V současné době je vynakládáno poměrně velké úsilí zainteresovaných na to nějak zabavit děti a mládež. Je to nesmírně důležité pro zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte. Aktivity jsou více či méně řízené. V dobrém oddíle, klubu, kroužku, v neziskové organizaci, v domě dětí a mládeže nebo ve středisku volného času má mladý člověk možnost rozvíjet se, získávat dobré návyky pro život, prakticky si vyzkoušet vědomosti nabyté ve škole, naučit se pracovat v týmu, přebírat zodpovědnost za druhé. Většinou ani neví, že se něco učí, a přesto má každá aktivita výchovný i vzdělávací záměr a cíle. Je ale nutné mít na paměti, že příliš časté řízení a ovládání dítěte mu neumožňuje rozvoj kritického myšlení, omezuje jeho kreativitu a svobodné myšlení.
Dobrý pracovník pracující s dětmi a mládeží ve volném čase ví, že se děti a mládež nemohou většinu dne pouze podřizovat pokynům a organizaci, kterou pro ně nachystali dospělí. Je nutné mít citlivý přístup a své řízení, záměry a cíle v sobě držet jako tajemství a provádět děti a mládež aktivitami tak, aby jejich kompetence byly opravdu rozvíjeny a aby se samotné děti a mládež na celém procesu aktivit podílely, aby nebyla ubíjena jejich přirozená touha po poznání.
Co to znamená, řekneme-li neformální vzdělávání?
V literatuře se můžete setkat s množstvím definic lišících se rozsahem i použitým slovníkem podle toho, komu jsou určeny a kdo o nich píše. V zahraničí je velmi obvyklé používat také pojem „neformální učení“ či speciálně pro oblast volnočasových aktivit dětí a mládeže docela jednoduché sousloví „práce s mládeží“, které ale významově posunuje tento pojem dále od samotného vzdělávání.
V souladu s Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007–2013 označujeme pojmem neformální vzdělávání organizované výchovně vzdělávací aktivity, které probíhají mimo rámec zavedeného oficiálního školského systému, jsou dobrovolné a nabízejí zájemcům záměrný rozvoj životních zkušeností, dovedností a postojů založených na uceleném systému hodnot.
Organizátory těchto aktivit jsou sdružení dětí a mládeže a další NNO či vzdělávací agentury a kluby. Neformální vzdělávání nevede k získání stupně vzdělání.
Do širšího proudu neformálního vzdělávání zahrnujeme i tzv. zájmové vzdělávání. Činnost školských zařízení pro zájmové vzdělávání (střediska volného času, školní kluby a školní družiny) je upravena školským zákonem, tato zařízení jsou však poskytovanými službami blízká také principům neformálního vzdělávání. Zájmové vzdělávání je tedy současně řazeno
do formálního školského systému a zároveň svými metodami poskytuje neformální vzdělávání.
Jaké jsou charakteristické rysy neformálního vzdělávání?
Neformální vzdělávání můžeme definovat jako organizovaný proces se vzdělávacími cíli, který je charakterizován např. dobrovolností a partnerstvím mezi vedoucím vzdělávacího procesu a jeho účastníky, vlastní motivací a aktivní účastí toho, kdo se účastní, celostním přístupem k rozvoji osobnosti, posilujícím aktivní občanství, důrazem jak na individuální, tak na skupinové učení, rovnými příležitostmi (je přístupné všem, bez ohledu na sociální postavení ve společnosti, na absolvovanou praxi či dosažený stupeň formálního vzdělání), flexibilitou (aktivity odrážejí aktuální zkušenosti a potřeby účastníků i prostředí, kde probíhají), přítomností facilitátora – „usnadňovače učení“, který účastníky provádí aktivitou, právem na chyby a učení se z nich (reflexí nebo rozborem dané situace). Neformální vzdělávání probíhá ve volném čase.